Psychologické osobnostní dotazníky

Lidé se od nepaměti snaží porozumět rozdílům v chování různých jedinců. První dochované pokusy o klasifikaci lidské osobnosti tak lze nalézt například v dílech velkého antického myslitele Aristotela.

Psychologie jako moderní věda stála a dosud stojí před stejným problémem. Co je vlastně osobnost člověka? Jak ji definovat? Jak ji vymezit vůči ostatním pojmům? Jak ji změřit? To jsou velké hádanky psychologie osobnosti, které se pokusili vyřešit její velikáni – Sigmund Freud, C. G. Jung, G. W. Allport, H. J. Eysenck a mnozí další.

Časem se většina psychologů shodla na tom, že osobnost je souhrnem relativně stálých struktur chování a prožívání jedince vyplývajících z interakce mezi genetickými predispozicemi a výchovou. Tato zjednodušená definice byla samozřejmě mnohokrát napadena především ze strany behaviorálních a sociálních psychologů, ale i přesto je stále přijímána a většina osobnostních dotazníků (či správněji inventářů) na ní staví.

Mezi nejznámější osobnostní inventáře patří bezesporu ty, které jsou založeny na teorii Big Five. Tato teorie má počátek ve 40. letech minulého století a navazuje na objev faktorové analýzy, která umožňovala třídit různé jevy do celků na základě jejich podobnosti v tom, jak je hodnotí různí lidé. Z této analýzy vyšlo různým autorům pět stálých faktorů, pomocí kterých lze vysvětlit většinu rozdílů mezi jedinci. Těmito faktory jsou:

  • Otevřenost vůči zkušenosti (Openness to experience)
  • Svědomitost (Constiousness)
  • Extraverze (Extraversion)
  • Přívětivost (Agreeableness)
  • Neuroticismus (Neuroticism)

Ideou tohoto modelu je, že každého jedince lze umístit na těchto škálách na určité místo a tím získat relevantní informace o jeho osobnosti.

Známým zástupcem Big Five je například inventář NEO-PI či jeho zkrácená verze NEO-FFI. Jako další lze uvést dnes již poněkud historický, nicméně stále používaný 16PF Gordona Allporta.

Nevýhodou tohoto modelu je jeho hodnotící charakter. Při použití například v personální praxi je pro uchazeče jen obtížné získat vytoužené místo, když mu vyjde nízká „přívětivost“ a „svědomitost“ a naopak vysoký „neuroticismus“. Zvláště nevhodné je pak využití inventářů založených na Big Five modelu při rozvoji stávajících pracovníků.

Podstatným problémem u takto koncipovaných dotazníků je i jev zvaný sociální žádoucnost, který označuje stav, kdy testovaný vyplňuje inventář tak, jak je to v danou chvíli žádoucí (například pro získání určité pozice) a nikoli podle toho, jaký je jeho skutečný postoj k jednotlivým položkám.

Dalším přístupem k měření osobnosti je pak inventář MBTI, který na rozdíl od Big Five modelu neumisťuje jedince na škálách, které reprezentují „míru” či „velikost“ nějaké vlastnosti, nýbrž na škálách, které rozlišují mezi dvěma hodnotově neutrálními póly:

  • Extraverze – Introverze,
  • Smysly – Intuice,
  • Myšlení – Cítění,
  • Usuzování – Vnímání.

Nemůže zde tedy situace, kdy jedinec dostane špatné výsledky. A to jednoduše proto, že zde neexistují špatné výsledky. V MBTI člověku vyjde jen preference určitého stylu (možných stylů je celkem 16), kterým vnímá a prožívá svůj svět. Tento nehodnotící charakter je silnou stránkou MBTI.

Na druhou stranu MBTI trpí také svými neduhy. Hlavní z nich je skryt už v samotné podstatě dotazníku – tzn. v dichotomických škalách, které neumožňují určit statistickou významnost určitého stylu. Zjednodušeně řečeno z MBTI nepoznáme „nakolik“ je člověk skutečně extravert či smyslový typ.

Tento problém překonává až moderní Multifaktorový osobnostní profil, který vychází z MBTI obohaceného o čtyři nové škály, díky čemuž lze získat až 256 různých typů osobnosti. Multifaktorový osobnostní profil byl vytvořen na základě personální praxe a je pro personální praxi také určen. Stejně jako MBTI hodnotí na dichotomických škálách s hodnotově neutrálními póly, takže je vhodný jak pro diagnostiku při výběru zaměstnanců, tak pro rozvoj stávajících pracovníků.

Zároveň překonává problém MBTI přidáním statistické významnosti daného typu. Jedinec se tak o sobě nezví jen poměrně vágní informaci, že je například extravert, nýbrž i to „nakolik“ je extravert v porovnání s ostatními lidmi.

Celý dotazník je online, což umožňuje okamžité vyhodnocení po vyplnění a přehledné výstupy. Zároveň toto strojové zpracování snižuje sociální žádoucnost pomocí sofistikovaných algoritmů odhalujících případné lži.

Osobnostní dotazníky mohou poskytovat velmi zajímavé informace. Je ale třeba mít na paměti, že často nejde o levnou investici a proto by měl případný zájemce o personální diagnostiku pečlivě vybírat mezi dodavateli metody. Samozřejmostí by v takovém případě měl být plně dostupný manuál zdarma, kde bude metoda představena včetně všech psychometrických kvalit (položková analýza, validita a reliabilita).